SAUNA V KALEVALE
NA NAŠÍ CESTĚ ZA HORKÝM VZDUCHEM NEMŮŽEME POMINOUT POPIS UŽITÍ SAUNY V DÁVNÝCH DOBÁCH LIDEM KALEVALY V KARELII, HISTORICKY SPJATÉ S LIDEM FINSKA. ZÁKLADEM EPOSU JSOU FINSKO-KARELSKÉ PÍSNĚ LIDOVÝCH BARDŮ, KTERÉ NA SVÝCH CESTÁCH KARELIÍ SEBRAL VE TŘICÁTÝCH LETECH 19. STOLETÍ VENKOVSKÝ LÉKAŘ ELIAS LÖNNROT A SESTAVIL JE V MOHUTNÝ EPOS PRO BUDOUCÍ GENERACE.
PRO FINY JE EPOS KALEVALA POSVÁTNOU BÁJÍ O DÁVNÝCH DOBÁCH SEVERSKÉHO LIDU V ZEMI ZVANÉ KALEVALA, ALE MÁ PRO NĚ (A NAKONEC I PRO NAŠE VYPRÁVĚNÍ) VÝZNAM JAKO REÁLNÝ OBRAZ ŽIVOTA LIDU KALEVALY V KARÉLII. POSKYTUJE NÁM TAKÉ PŘÍLEŽITOST SEZNÁMIT SE S POSTAVENÍM SAUNY A LZE V NÍ NALÉZT ŘADU VERŠŮ A SLOK, VYPRÁVĚJÍCÍCH O SAUNĚ JAKO BĚŽNÉM STAVENÍ DVORCŮ, SLOUŽÍCÍ FUNKČNĚ JAKO KOUPELNA, O VÍŘE V LÉČIVÝ ÚČINEK SAUNOVÁNÍ A V UTĚŠUJÍCÍ OCHRANU, POSKYTOVANOU KAŽDÉMU, KDO V SAUNĚ VIDĚL JEDINÉ ÚTOČITĚ A HLEDAL PROTO OD NÍ POMOC.
KALEVALA MÁ 5O RUN A V NICH JSEM NALEZL ZMÍNKY O SAUNĚ, JEJICHŽ ZAŘAZENÍ VE ZPĚVECH SI VYŽADUJE PRŮVODNÍ VYSVĚTLENÍ. HLAVNÍMI POSTAVAMI EPOSU JSOU VÄINÄMÖNEN, STARÝ MOUDRÝ „VĚDEC VĚDMÝ VĚKOVĚDMÝ“A PRÁVĚ TAK JEHO BRATR ILMARINEN, KOVÁŘ. POPSÁNY JSOU TAKÉ PŘÍBĚHY LEMMINKÄINENA, LEHKOMYSLNÉHO KRÁSNÉHO SNÍLKA. KAŽDÝ Z NICH PŘICHÁZÍ SE SAUNOU DO KONTAKTU. VÝBĚR Z EPOSU JE ROZDĚLEN DO NĚKOLIKA ODDÍLŮ.
*
POTÍŽE VĚŠTCE VÄINÄMÖINENA
VÄINÄMÖINEN SE NARODIL ILTAMAŘE, PANÍ VODY A VYSTOUPIL NA BŘEH KALEVALY, KDE ZPÍVAL LÉTA LETOUCÍ SVÉ PÍSNĚ, AŽ SE STAL MOUDRÝM KMETEM. VÄINÄMÖINEN SOUTĚŽIL S LAPSKÝM PĚVCEM JOUKAHAINEM A ZVÍTĚZIL. ABY PORAŽENÝ JOUKAHAINEN ODVRÁTIL MOC VÄINÄMÖINENOVÝCH ZAŘÍKADEL, NABÍZEL MU VŠECHNO MOŽNÉ, ALE MARNĚ, AŽ NAKONEC ŘEKL…
R III/459-461
„…daruji ti sestru Aino,
dám ti z jedné matky dítě,
by ti lázeň vymývala,
podlahu ti zametala..“
VÄINÄMÖINEN SE RADUJE Z NABÍDKY NEVĚSTY A POČKÁ U LESA, KDYŽ AINO JDE PLNIT JEDEN Z ÚKOLŮ ŽEN ZEMĚ KALEVALY – STARAT SE O POMŮCKU K SAUNOVÁNÍ …
R IV/1-8
Aino, tato děva mladá,
tato sestra Joukahaina,
v březinu šla na věníky,
na věníky do koupelny;
jeden věník pro tatíčka,
druhý věník pro matičku,
třetí věník navázala
pro bratříčka ruměného.
STARÉMU VĚŠTCI VÄINÄMÖINENOVI SE TOLIK ZALÍBILA, ŽE JI OSLOVIL A CHTĚL, ABY BYLA JEHO. AINO VŠAK Z TOHO BYLA NEŠŤASTNÁ, NEDALA NA RADY MATKY O VÝHODÁCH TAKOVÉHO ŽIVOTA SE STARÝM LÉČITELEM, ŽE NAKONEC SE RADĚJI UTOPILA V MOŘI A STALA SE RYBOU. LESNÍ ZVÍŘATA CHTĚLA RODINĚ DONÉST ZPRÁVU O JEJÍ SMRTI, ALE VŽY JIM NĚCO DŮLEŽITĚJŠÍHO BRÁNILO V TOMTO ÚMYSLU. AŽ NAKONEC ZAJÍC …
R IV/411-414
..doběh lázně na zápraží,
posadil se na zápraží,
lázeň byla plna dívek,
čistily jí, vymývaly.
KDYŽ DÍVKY UVIDĚLY ZAJÍCE, NABÍZELY MU, ŽE HO UPEČOU, ALE ..
R IV/421-427
Zprávu zajíc vyřizoval,
hrdě vece brlooký:
„Ďasa, děvky, upečte si,
na pekáč-li položí se!
Já však přišel vyříditi,
novinu vám oznámiti:
Zahynula krasavice…
VÄINÄMÖINEN ŠEL A AINO VYLOVIL, CHTĚL JI ROZŘEZAT, ALE RYBA SE MU VYMKLA. MARNĚ SE VÄINÄMÖINEN NAMÁHAL ZNOVU JI VYLOVIT. BYLO MU ŘEČENO, AŤ SE UCHÁZÍ O DCERU PANÍ NAD POHJOLOU. ŠEL TEDY, ALE BYLO TO SLOŽITÉ. NA CESTĚ HO ZASTŘELIL JOUKAHAINEN, HODIL HO DO MOŘE, ALE VÄINÄMÖINOVA MATKA, PANÍ VODY, HO ZACHRÁNÍ A OREL ODNESE DO POHJOLY. PANÍ SEVERU MU DCERU RÁDA DÁ, ALE CHCE, ABY JÍ UKUL SAMPO, KOUZELNOU SKŘÍŇKU. VÄINÄMÖINEN TO NEUMÍ, ALE JEHO BRATR ILMARINEN JE KOVÁŘ, TEN TO DOKÁŽE. PROTO SE CHCE VÄINÄMÖINEN VRÁTIT DOMŮ, JEHOŽ POZNÁVACÍM ZNAMENÍM JE I SAUNA - A ABY TO ŠLO RYCHLEJI …
R VII/291-294
Prála paní nad Pohjolou,
slova děla, pověděla:
„Co mi bude, dopravím-li
do dřívější tebe vlasti,
na pomezí vlastních polí,
do domácí teplé lázně?“
ŽENIT SE BUDE BRATR ILMARINEN
VÄINÄMÖINEN VYPRÁVÍ DOMA, ŽE KRÁSNOU DCERU Z POHJOLY DOSTANE TEN, KDO ZKUJE SAMPO. JEHO BRATR ILMARINEN NEVĚŘÍ. PROTO HO VÄINÄMÖINEN POŽÁDÁ, ABY VYLEZL NA JEDLI A SUNDAL MĚSÍC A KDYŽ TO ILMARINEN UČINÍ, VÄINÄMÖINEN ZPĚVEM VZBUDÍ VICHR, KTERÝ KOVÁŘE ODNESE DO POHJOLY, KDE HLADCE A NEHLUČNĚ PŘISTANE HNED VEDLE SAUNY.
R X/182-183
…dospěl na dvůr Sarioly,
ke koupelně do Pohjoy,
aniž psové zaštěkali,
štěkouni se probudili. …
PANÍ Z POHJOLY NECHCE VĚŘIT V JEHO DOVEDNOST A TAK ILMARINEN PŘEDVEDE ČETNÉ KOVOLIJECKÉ KOUSKY. UKOUT SAMPO VŠAK ODJEL DOMŮ. KDYŽ HO VE SVÉ KOVÁRNĚ UKUL A NEŽ SE VYDAL NA CESTU ZA NEVĚSTOU, POŽÁDAL SVOU SESTRU, ABY MU VYHŘÁLA SAUNU A NECHTĚL TO ZADARMO:
R XVIII/271-346
„Annikki, má sestro milá!
Tkalcovský ti člunek zkuji.
prsteny ti skvoucí zkovám
dva tři páry náušniček,
pět šest krásných zlatých pásů,
medovou mi vytop lázeň,
koupelnu mi vyhřej vonnou,
drobounkými štěpinami,
teninkými třístičkami,
popela mi podej trochu,
na louh prachu dřevěného,
abych sobě hlavu umyl,
abych sobě hlavu vypral,
plné mouru od podzimu,
plné koptu z doby zimní!“
PĚKNĚ DLOUHO SE KOVÁŘ NEMYL. INU, PRÁCE PLNO A DŮVĚRA, ŽE SAUNOVÁ LÁZEŇ VŠE NAPRAVÍ, NESCHÁZELA.
Annikki se jménem krásným
koupelnu mu vytopila
stromy větrem zlomenými,
drvy hromem zkrušenými,
kameny se z proudu snesla,
polila je čerstvou vodou,
čerstvou vodou pramenitou,
vodu v páru proměnila,
z metel věník navázala,
střapec proutí listnatého,
vonný věník napařila
na kamenu rozpáleném,
nato horký popel vzala
do smetany zamíchala,
mýdlo pěnné připravila,
by si ženich hlavu umyl,
okoupal si všechny údy.
MĚLA PRÁCE DOST ANNIKKKI KRÁSNOJMENNÁ, ALE NESTĚŽOVALA SI, PLNILA POSLÁNÍ ŽEN KALEVALY – PŘIPRAVIT SAUNOVOU LÁZEŇ JAK SE PATŘÍ. ZAJÍMAVÉ JE, ŽE O ŽENÁCH V SAUNĚ SE V KALEVALE HOVOŘÍ JEN PŘI PORODU.
Zatím kovář Ilmarinen,
kovokujíř věkověčný,
ukul panně šperky zdobné,
vyšperkoval náčelenku,
co mu lázeň vytápěla,
koupelnu mu připravila.
Když dal bratr sestře šperky,
sestra bratru hovořila:
„Již jsem lázeň vytopila,
koupelnu jsem vypařila,
věníky jsem připravila,
střapce z listí napařila;
vykoupej se do sytosti,
vodou vyper do libosti,
až ti hlava jak len zbělí,
oči jak sníh budou skvělý!“
Načež kovář Ilamarinen
v lázeň vstoupil, by se koupal,
vykoupal se jak se patří,
vymydlil se, vycídil se,
že měl oči jako sněhy,
že měl skráně jako kvítí,
že měl šíji jako vejce,
celé tělo se mu lesklo;
z lázně přišel do světnice,
nebylo ho poznat možná,
byltě mnohem hezčích tváří
lícnější a červenější.
Načež pravil, zahovořil:
„Anniki, má sestro milá,
košili mi podej z plátna,
nejlepší mi šaty přines,
abych slušně vystrojil se,
jako ženich oblékl se.“
Annikki mu krásnojmenná
košiličku dala z plátna
na nahotu měkkou těla,
kůži čistou, prachu prostou,
přinesla mu spodky úzké,
které máti vyšila mu
na čisté a plné kyčle
na nichž kůstky neznamenat.
TAKOVÝ RITUÁL SAUNOVÁNÍ PŘECE ZNÁME I DNES. JAK JE PRASTARÁ SAUNA DOKLADEM PLATNÉ SLUŽBY LIDEM !
ŽENY A SAUNA V KALEVALE
NA POHJOLE SE ZATÍM LOUČILI S NEVĚSTOU A ZE ŠIROKA S NÍ PROBÍRALI VŠE, CO MĚLA A ZAŽILA DOMA A CO JÍ ČEKÁ V NOVÉM DOMOVĚ. SVÉ PŘIDÁVÁ TAKÉ JEDNA ZHRZENÁ ŽENA, KTERÁ VŠE VYKRESLUJE ČERNĚ, I SAUNU DO SVÉHO VYPRÁVĚNÍ PŘIBERE ...
R XXII/353-358
Dnes-li sobě nepopláčeš,
zapláčeš si, až se vrátíš,
v dům otcovský opět přijdeš,
stařičkého najdeš otce
umrlého v páře lázně,
držícího suchou větev.
SAUNA BYLA SPOJENA NEJEN S ŽIVOTEM NÁRODA KALEVALY, ALE –JAK VIDNO- POSKYTOVALA SLUŽBU JAKO HOSPIC A MÁRNICE.
V JINÝCH ROZSÁHLÝCH POUČENÍCH NEVĚSTĚ, JAK MÁ VÉST DOMÁCNOST, JSOU TAKÉ POKYNY K PŘÍPRAVĚ SAUNOVÉ LÁZNĚ.
R XXIII/351-370
Večerní-li doba lázně,
věníkův i vody nanos,
napař metly připravené,
lázeň hustou parou naplň,
načež déle neotálej
v koupelně se nepozdržuj,
sice tchán by pomyslil si,
tchýně by se domnívala,¨
na prkně že sobě hovíš,
na lávce se povaluješ.
Vrátivše se do světnice
tchána pozvi do koupele:
„Baťko milý, milovaný,
již je lázeň vytopena,
voda v lázeň přinesena,
věníky jsou připraveny,
desky čistě vycíděny,
oper se a vykoupej se,
já ti budu přitápěti,
sedíc dole pod deskami.
*
MEZI RADAMI NALEZNEME TAKÉ POPIS, JAK BYLA SAUNA VYUŽÍVÁNA K PRAŽENÍ SLADU. V TEHDEJŠÍCH DVORCÍCH TO SOTVA MOHLO BÝT JINDE NEŽ PRÁVĚ V SAUNĚ, KDE SE DALO VYTVOŘIT POTŘEBNÉ TEPLO. V DOBĚ PRAŽENÍ JEČMENE BYLA TEDY SAUNA SLADOVNOU, COŽ ODPOVÍDALO JEJÍMU VŠESTRANNÉMU VYUŽÍVÁNÍ.
R XXIII/399-412
Ječmen-li jsi usladila,
patřičně slad připražila,
vidlemi ho nenahrnuj,
rohatinou nepřehrnuj;
zahrnuj jej přehršlemi,
přehrnuj jej plochou dlaní,
častěji choď do sladovny,
klíčkům nedej zkaziti se,
kočku v sladu sedat nenech,
odstrašit se nedej vlkem,
polekati lesním dravcem
právě-li, byť o půlnoci,
na cestě jsi do sladovny.
PÉČE HOSPODYNĚ O SLAD PŘISPÍVÁ K UVAŘENÍ DOBRÉHO PIVA A TÍM SE MUSÍ BUDOUCÍ TCHÁN POCHLUBIT A ZŘEJMĚ PÉČI O JEHO KVALITU, ZAJIŠŤOVANOU HOSPODYNÍ, PŘEDLOŽIT JAKO PŘÍKLAD SNAŠE …
DOSTALO SE JÍ TZAKÉ VŠEOBECNĚ MÍNĚNÉ RADY O ÚCTĚ K MATCE.
R XXIII/471-478
Kdo mateře zapomíná,
matky něžně nevzpomíná,
Tuoniovny zastaví ho,
dcery Many osopí se:
„Jak, žes matky zapomenul,
mateře se vlastní zřekl?
Mnoho matka zakusila,
mnoho trudu, mnoho muky,
když tě v lázni porodila
na otepi ležíc slámy,
tobě život darovala,
tebe, bídná, odchovala!“
R XXV/344-353
Dobře dobré hospodyni,
dobře dobré paní domu
pivíčko se podařilo,
pitelně se uvařilo,
to ze sladu klíčivého,
to ze zrní sladového,
jež ne kyjem obracela,
ne rozsochou shrnovala,
nýbrž dlaní převracela,
přehršlemi nabírala,
v topené je pražíc lázni,
na podlážkách vycíděných.
KDYŽ NEVĚSTĚ UKAZUJÍ NOVÝ DOMOV, NEZAPOMENOU KROMĚ JINÉHO VYCHVÁLIT I SAUNU, JAKO DOKLAD PĚKNÉHO BYDLENÍ ...
R XXV/342-344
„Dobré ti tu bude bydlo,
krásně se tu míti budeš,
prostorná je tady lázeň..“
PO SVATBĚ VŠE BĚŽÍ V KALEVALE DÁL, LIDÉ SE MAJÍ DÍKY SAMPU DOBŘE, KOVÁŘ ILMARINEN VŠAK NEČEKANĚ PŘIŠEL O ŽENU, KTEROU MILOVAL. CHTĚL SI JI NAHRADIT KOVOVOU SOCHOU, KTEROU ULOŽIL DO LŮŽKA A BYŤ SE PŘIPRAVIL K MILOVÁNÍ S NÍ SAUNOVOU LÁZNÍ, JAK ZŘEJMĚ BYLO ZVYKEM MUŽŮ KALEVALY, ANI MĚDĚNÁ, ANI STŘÍBRNÁ, BA ANI ZLATÁ SOCHA MU ZTRACENOU MILOVANOU ŽENU NENAHRADILA …
R XXII/167-173
Nato kovář Ilmarinen
teple sobě lázeň vyhřál,
připravil si dížku mydlin,
zelený si svázal věník,
Přinesl tři džbery vody,
V ní s vypral strnad ptáček,
Vykoupal se sněhuláček,
Očistil se, občerstvil se.
Když byl dosti nakoupal se,
V teplé lázni našplouchal se,
položil se podle panny,
do měkkého lehl lože…
HLEĎME, JAKOU MĚLA SAUNOVÁ LÁZEŇ DŮVĚRU, ŽE POMŮŽE I V INTIMNÍCH ZÁLEŽITOSTECH, I KDYŽ NEMOHLA - OVŠEM NE SVOU VINOU !
POROD V SAUNĚ
LOUHI, PANÍ Z POHJOLY ZÁVIDĚLA LIDU KALEVALY, ŽE SE MU DAŘÍ DOBŘE A ROZHODLA SE, ŽE NA NĚHO POŠLE NEMOCI. O TUTO SLUŽBU POŽÁDALA SVOU NEJOŠKLIVĚJŠÍ A SLEPOU SESTRU LOVIATAR, Z TUONIOVEN NEJZLOSTNĚJŠÍ. VYMYSLELA TO ZAJÍMAVÝM ZPŮSOBEM - A SAUNA V TOM MUSELA DOKONCE ZAHRÁT NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ROLI.
R XLV/33-42
… na cestě si lože stlala,
rohožím je ustýlala;
znakem lehla proti větru
bokem lehla proti bouři,
zády proti Seveříku,
tváří ku východu slunce.
Vzepřel se v ní velký vítr,
Od východu vichr náhlý,
Porazil ji, obtěžkal ji…
SLEPÁ TUONIOVNA DEVĚT MĚSÍCŮ NOSILA SVŮJ PLOD A NA POČÁTKU DESÁTÉHO MĚLA BOLESTI, ALE NEMOHLA PORODIT. HLEDALA MÍSTO K SLEHNUTÍ V BAHNĚ, V PRAMENECH, V DRAVÝCH PEŘEJÍCH …
R XLV/81-102
Šereda se rozplakala,
ohyzda se lkáti jala,
nevěděla, kam se dáti,
kam se dáti, odejíti,
kam by šla, se položila,
aby porod porodila.
Jumala se ozval z nebe,
zvolal tvůrce na oblacích:
„Na bahnitém břehu morském,
ve Pohjole mrakotemné,
ve soumračné Sariole,
místo jest, kde slehnout můžeš.
Tamo ženo, jdi a poroď,
tam si ulev od útěžku,
tam už tebe postrádají,
tvého rodu třeba mají!“
R XLV/104-114
Louhi, paní nad Pohjolou,
baba stará, kolozubá,
zavedla ji tajně v lázeň,
ukryla ji do lazebny,
aby ves nic neslyšela,
co se děje, nezvěděla.
Lázeň teple vytopila,
naručest ji připravila,
piva dává na stěžeje
a řediny v zámky leje,
aby dveře nevrzaly,
ani zámky neskřípaly.
ALE POROD NEPOKRAČOVAL A ANI PŘES VZÝVÁNÍ BÁJNÉ NEJSTARŠÍ ŽENY, ABY POMOHLA, POTÍŽE TRVALY. TAKÉ SAUNA JAKO OBVYKLE NEPOMÁHALA, ALE ASPOŇ TEPLEM ULEVOVALA. ABY POROD VŮBEC PROBĚHL, OBRÁTILA SE TUONIOVNA NA JUMALU A TEN TO VZAL BÁJESLOVNÝM „CÍSAŘSKÝM ŘEZEM“ OPRAVDU RADIKÁLNĚ.
R XLV 133-158
„Přispěj, pane, pomoc podej,
pomoz panně, jež tě prosí,
od bolení, od trápení,
od vrtání ujímání,
pomoz ženě, jež se svíjí
ležíc v husté páře lázně!
Zlatého se uchop mlatu,
uchop se ho rukou pravou,
třískni mlatem do tarasu,
proraz bránu z pevných fošen,
roztřeskni zámky tvůrce,
přeraz, přelom pouta závor,
aby malý, aby velký,
vyjít mohl, tlustý, tenký!“
Teprv nyní slepá žena,
Touniovna vyvržená,
polevení pocítila,
z lůna děti vykydala
na prachovou poduštičku,
pokryvadlo z ostré mědi.
Devět synů porodila
za jediné letní noci,
při jediném zatopení,
jedním lázně vytopení,
ze života jediného,
z jediného obtěžkání!
KAŽDÝ ZE SYNŮ DOSTAL ZA ÚKOL ŠKODIT NĚKTEROU NEMOCÍ A LID KALEVALY TRPĚL.
VÄINÄMÖINRN LÉKUJE
A TU SE VÄINÄMÖINEN ROZHODL ZMĚŘIT SÍLY S NEMOCEMI SVÉHO LIDU – A NEDIVME SE – NA POMOC SI VZAL SAUNOVOU LÁZEŇ. DOBŘE VĚDĚL, ŽE SAMA VŠE NEZMŮŽE, NEPŮSOBÍ-LI SPOLEČNĚ S BOŽSKÝM PRINCIPEM PRASTARÝCH VĚDOMOSTÍ …
R XLV/191-228
…Načež starý Väinämöinen,
vědmý muž a věčný věštec,
vzchopil se by národ spasil,
zachránil mu tělo, duši,
s Tuoniem své změřil síly,
s neduhy se v zápas pustil.
Šel, křemeny rozežhavil,
rozpálil je v lázni teplé,
dřevem čistým dřevem svatým
dřívím vodou připlaveným;
nanosil si v lázeň vody,
nanosil si čerstvých metel,
vody nalil na křemeny,
metly měkce napařeny.
Medové se lilo teplo,
valila se vonná pára
ze křemenů rozžhavených,
ze kamenů vypálených.
Načež pravil Väinämöinen,
rozhovořil, zašepotal:
„Přijď, Jumalo, převelebný,
do vyhřáté do lazebny,
přijď a dej, by lázeň lidu
dala zdraví, dala klidu!
S foukni jiskry nebezpečné
a sraz páry přebytečné,
sraz, přílišná je-li pára,
zhas, dřevo-li příliš hárá,
by mi vary, ani páry
neškodily, ani žáry!
Voda litá na kameny
na bok jejich rozpálený,
páry, jež se z vody linou
libou buďtež medovinou;
ó, kýž pleso, o kýž řeka
medoviny proudem stéká,
ó kýž stéká a se vlní,
pěchovanou lázeň plní !
R XLV/355-362
Starý moudrý Väinämöinen,¨
vědmý muž a věčný věštec,
uzdravil zas národ chorý,
zahnal neduhy a mory,
zhojil lidstvo neduživé,
zdrávo bylo zas jak dříve
všechno lidstvo Kalevaly,
zdráv byl velký, zdráv byl malý.
NEDIVME SE FINŮM – JEJICH ZAUJETÍ PRO SAUNU MÁ KOŘENY V DÁVNÉ MINULOSTI.
POROD SPASITELE
DRUHÁ PŘÍHODA SE TÝKÁ TAKÉ SAUNY A NEPŘÍSTUPNÉ SAMODRUHÉ DÍVKY - PANNĚ. VZPOMENOUT SI PŘITOM MŮŽEME NA BIBLI, ODKUD VÍME, ŽE JOSEF SE SVOU SVĚŘENKOU MARIÍ, SAMODRUHOU S DUCHEM SVATÝM, MĚLI POTÍŽE SEHNAT MÍSTO K PORODU. SKONČILI VE CHLÉVĚ. „A NEMĚLI MÍSTA V HOSPODĚ.“
TYTO PRVKY KŘESŤANSKÉHO VÝKLADU NAROZENÍ SPASITELE SE ZOBRAZILY V REALISTICKÉM FINSKÉM PODÁNÍ ÚPORNÉ TOUHY PO SAUNOVÉ LÁZNI KVŮLI ÚLEVĚ PŘI POROU. SAUNA BYLA POVAŽOVÁNA ZA TAKOVÉ MÍSTO K PORODU NAPROSTO SAMOZŘEJMĚ A NEDOPŘÁT PROTO NĚKOMU SAUNOVOU LÁZEŇ, TO BYL NESKUTEČNÝ TREST. POSTIHLO TO DÍVKU MARIATTU, KTERÁ TOTIŽ OTĚHOTNĚLA, KDYŽ SNĚDLA MALINU. ÚPORNĚ SVŮJ STAV TAJILA, ALE …
R L/101-130; R L/151-270; R L/315-336.
… Když šlo měsíc na desátý,
Muky byly vrchovaty,
Bolela jí bolest krutá,
Útroba jí ztvrdla vz
