Názory saunologů

 

Lékaři jsou častokrát první, na které se obrací jejich pacienti s dotazem, za mohou saunovat i při svých zdravotních potížích. V praxi však vidíme, že odpovědi mnohých lékařů svým pacientům bývají rozpačité. Je to pochopitelné, sauna je prastaré zařízení pro horkovzdušnou lázeň (především) a dnes nemůže být středem pozornosti moderní medicíny, byť ještě v nedávných dobách byla považovaná lidmi za léčebnou metodu. Nebylo mnoho lékařů, kteří se dříve chtěli a mohli zabývat jejím účinkem a trvalo nějakou dobu, než se ustálil názor, že saunování je výhodné především jako prevence a součást rehabilitace a nikoli jako kauzální léčba. Zájem mnoha lékařů je dnes zaměřen na moderní způsoby účelné medikamentózní a operativní léčby a aplikace nejen saunování, ale i celé řady metod fyzikální mediciny jim jako kauzální léčba nevyhovují.

 

Protože však saunování je trvale stoupající složkou životosprávy mnoha lidí i v moderní době, není vyloučeno, že způsob života dnešní civilizace - přes všechny příznivé efekty saunování - zasahuje svými zdravotními riziky a chorobami i saunující. Po odeznění nemoci se většinou chtějí vrátit k svému saunování a proto se ptají svých lékařů, zda mohou nejen sportovat, koupat se a plavat a také i saunovat.

 

Při konziliu se stává, že nejsnadnějším řešením pro lékaře je jakékoli saunování zamítnout, i když proti koupeli v teplé vodě či proti rekreačnímu sportu či jiným aktivitám či fyzikálním aplikacím nejsou vznášeny námitky. Veselým pradoxem pak bývá, že se vyskytují nemocní, kteří si přes všechny dobré rady, kterých se jim dostalo, saunování opatrně znovu vyzkouší a zjistí, že jsou bez potíží, ba naopak - vysaunovali se se ziskem psychické relaxace a imunitní odolnosti. Nadále s ním pokračují. Vyhnout se nedůvěře pacientů v této záležitosti je snadné. Stačí se seznámit s jednoduchými platnými pravidly termodynamiky saunové lázně a termoregulace saunujících a s výsledky poznatků, jakých ovlivnění  průběhu nemocí (nikoli kauzální léčby) lze saunováním dosáhnout. K tomu mohou posloužit také speciální zkušenosti významných saunologů, zabývajících se vhodností či nevhodností saunování u různých onemocnění. S těmi chci odborné zájemce seznámit.

 

Tato web stránka chce proto přispět k hlubšímu poznání efektu saunové lázně na jednotlivé systémy a orgány výběrem starších i nových poznatků o saunování ve vztahu k jejich fyziologickým reakcím, ale i k onemocněním a případně i povzbudit zájemce o tuto oblast fyzikálních stimulací k publikaci vlastních zkušeností.

 

A.M.

 

EXCERPTA

 

 

 

Saunování a umělá horečka ?

Mnozí, zejména starší saunující si chválí, že v saunové lázni, dochází k umělé horečce, přičemž myslí na ozdravnou sílu horečky. Není to korektní, protože při saunování se jedná o zvýšení tělesné teploty vlivem horka zvenčí. Není to tedy pravá horečka, vyvolaná původcem nemoci či léky.

 

Jaký je v tom rozdíl?

 

Při saunování jde pouze o zvýšení tělesné teploty, protože jsou zvýšeně zapojeny x termoregulační mechanismy v termoregulačním centru, které udržují co nejdéle nastavenou konstatní hodnotu teploty jádra kolem 37°C. Stává se to i při působení intenzivních zevních tepelných podnětů natolik účinně, že vnitřní teplota zůstane prakticky stále stejná, anebo jen minimálně zvýšená. K jejímu udržení jsou nasazeny mechanizmy, které zvýšení teploty stačí tlumit. Jsou to především výrazná hyperemie kůže a evaporace vody z potu při intenzivním pocení, které dokáží vydatně ochladit povrch těla a bránit tak přehřátí krve, v kůži kolující.

 

U horečky jde o poruchu teplotního centra vlivem pyrogenů (toxinů patogenního činitele), čímž je vyvoláno jeho nastavení  na vyšší teplotní stupeň. V mnoha případech to znamená automatickou obranu vůči původcům, kteří bývají citliví na teplo, a proto jsou horečkou lépe usmrtitelné.

 

Hypertermie je dnes dosahováno dalšími rozličnými způsoby fyzikální stimulace– krátkými vlnami, mikrovlnami anebo decimetrovými vlnami. Mírné stupně hypertermie –jakou je saunová lázeň-  stimulují imunitní systém, vysoké stupně jej spíše tlumí. Hypertermie je také nasazována k celkové i lokální léčbě tumorů.

 

Nesmí se zapomenout, že termogenní aplikace, zejména v saunové lázni, se neomezují jen na teplotně pozitivní - prohřátí, ale i na teplotně negativní - chladové podněty.  Ty jsou v saunové lázni nepominutelné; k dosažení optimální teloty je nutné  stimulace teplem ukončit ochlazením.

 

Už před desítkami let se prokázalo, že výhradní aplikace jen tepla nevedou ve srovnání se střívavými teplými a chladnými podněty k žádanému déletrvajícímu zlepšení prokrvení kůže.

 

Z hlediska vzniku imunity mají horečka a hypertermie do jisté miry shodné účinky, ale jejich vznik a reakce organizmu na ně jsou rozdílné.

 

*

 

Jak snášejí saunovou lázeń astmatici ?

 

V suchém horku se uvolňuje účinkem horkého vzduchu bronchiální muskulatura. To působí proti spasmofilii, která vede k záchvatům. Nejenže astmatik nedostane záchvat při saunování, obecně se při opakovaném saunování snižuje tendence k dyspnoím. Roli zde hraje sekrece hormonů nadledin. Také přeladění vegetativního tónu působí příznivě. Významní lékaři prokázali výrazné zlepšení měřitelných funkcí dýchadel. Pro astmatika, ohrožovaného infekty horních dýáchacích cest je odolnost, získaná saunováním velmi významná.

       

Také pacientům s chronickou bronchitidou pomáhá podstatné zvýšení zásobování krví dýchacích cest, lepší odhlaňování a zvýšení celkové imunity. Protože se u nich vlivem chladu jejich stav zhoršuje, je pro mě zvláště důležitý trenink cévní reaktivity vůči chladu.

 

Saunování po mozkové příhodě ?

 

Těžko zodpověditelná otázka, protože záleží na současném stavu nemocného a především na příčinách, které příhodu vyvolaly. Z pohledu lékaře je krvácení do mozkového kmene závažná událost a musí se od saunování odrazovat. Jsou ovšem okolnosti, které ospravedlňují odchylky od této kontraindikace.

 

Postižený se může natolik stabilizovat, že je schopen i při polovičním ochrnutí mnohého (krátce trvajícího pohybu při chůzi, sprchování, koupání atd). Podmínkou k těmto aplikacím je, že krevní tlak je stabilizován a že nejsou žádné srdeční obtíže, závratě při zatížení. Také se musí uvážit snášenlivost tepla vůbec; jestliže postižený snese např. očistnou lázeň v teplé vodě, nemusí být modifikované saunování vyloučeno, není proto třeba je a priori zásadně odmítat

 

Lze-li souhlasit i se saunováním, pak má postižený samozřejmě zůstat v nižším teplotním pásmu, tedy na nejnižším stupni pryčen. Saunová lázeň není takovým zatížením, vyvolávajícím riziko maximální hypertermie, ale prostředkem k zisku dobrých pocitů. Celkové úpravě následků  mozkové příhody napomáhá, že saunující získává pocit blaha i vědomí, že není vyloučen z aktivit, na které byl před onemocněním zvyklý. To je v jeho situaci hodně důležité. Postižený ovšem nemůže saunovat sám. Vše musí posoudit ošetřující lékař.

 

*** 

Saunování při karcinomu prsu ? 

Po odpovídajícím ošetření karcinomu prsu (chirurgickém, ozáření, chemoterapii) a ukončeném hojení rány nestojí nic v úmyslu saunovat. Jestliže jsou zároveň doporučovány vhodné tělesné aktivity a vodní procedury k zisku pocitu blaha a obranyschopnosti, pak není třeba vylučobat i kneipování a saunovaní. U pacientek s karcinomem bylo pozorováno zlepšení nálady a změny imunitního systému po střídavých polevech podle Kneippa. Totéž lze očekávat od mírného prohřátí a mírného ochlazení během saunování, které vyvolá nejen prokrvení celého těla, ale vede i k příznivým změnám v imunitním systému, vegetaticní reguaci a hormonálním spektru. Jednoznačně prokázaná obranná schopnost saunování omezit infekty (např. dýchadel) může v tomto ohledu příznivě ovlivnit či ochránit stav pacientek.

 

Aplikace nadměrného tepla k terapii tumorů je známá. Celkové hypertermie (s dosažením kritických teplot až 42°C) bylo využíváno k léčbě různých druhů rakoviny, výjimečně citlivých na horko a k předpokládané likvidaci pozůstalých rakovinných buněk v tkáních i oběhu. Zdá se však, že ani celková maximální hypertermie nepostačuje k útlumu růstu nádoru v hlubších tkáňových vrstvách. Tím spíše nelze tento efekt očekávat od celkového –prakticky mírného prohřátí - v saunové lázni se zvýšením teploty o 1 – 2°C nad normální hodnoty. Moderně se zkouší lokální hypertermie přímo v centru tumoru.

 

Saunování s leukemií?

 

U akutních leukemií nepřichází  saunování vzhledem k těžkému průběhu vůbec v úvahu. U chronických leukemií dochází vedle akutních fází (remisí) díky moderní terapii často k dlouholetým stabilisovaným stavům. Postižení mohou proto uspořádat svůj život jak je to možné normálně.  Zda do toho patří i saunování musí rozhodnout lékař. Jeho souhlas je závislý na výsledcích  kontrol krve a celkovém stavu nemocného. V klidobvé fázi není potřeba vymezovat se vůči saunování. Extrémí zatížení horkem se ovšem  musí odmítnout, zato mírné podmínky saunové lázně (podobné vodním koupelím) nepředstavují problém. Zásadní ovlivnění nemoci samé saunováním ovšem nelze očekávat, ale zlepšení pocitů a nálady a celkového stavu není nutné podceňovat.

 

Saunování po odstranění uzlin ? 

Často kladená otázka má hned dvojí autory. 1. Pokud se týká postižených, mnozí mají obavy, že v saunové lázni dojde k aktivizaci tumoru, jiní naopak doufají ve zlepšení kondice, zisku dobrých pocitů a ve větší šanci k překonání nemoci.  2. Také mnozí lékaři jsou na rozpacích, zda mohou účinek saunování správně ocenit a možná nevědí, že teplota tělesného jádra během prohřátí v saunové lázni stoupá sotva o 1°C. To je obvyklý časný vzestup teploty také po mírné tělesné námaze či celkové aplikaci teplé vody. Všechny tyto aplikace fyzikálních stimulací je však potřeba v případě odnětí uzlin posuzovat s hlediska porušeného odvodu lymfy.

 

Obecně lze vycházet z toho, že saunování je opět možné po operativním zákroku, ozáření nebo chemoterapii, samozřejmě po uplynutí potřebných lhůt regenerace postižené oblasti a zejména tehdy je-li celkový zdravotní stav vyhovující a operovaná oblast zhojena.

 

Kontraindikaci saunování tvoří kožní afekty po ozáření a lymfedém (otok paže nebo nohy). Projevuje se tehdy, jestliže při operaci dojde k radikálnímu nutnému odstranění uzlin, postižených nádorovým bujením (anebo proto, aby se zabránilo předpokládaným metastázám), takže odtok lymfy (mízy) je zastaven. Moderní operační technikou je dnes přece jen možné tkáň okolí šetřit.

 

Projevy lymfedému jsou velmi rozdílné. Nelze-li se mu vyhnout, jsou lokální i celková prohřívání  (zábaly, horké koupele i saunová lázeň) nevhodné, protože edém se může zvětšit zvýšeným prokrvením nejen celého kožního povrchu, ale i postižené oblasti. Každé zahřátí stimuluje prokrvení, které sice na povrchu těla působí automaticky jako ochlazovací efekt (díky pocení), ale „nerespektuje“ fakt, že není k mání potřebná cévní kapacita k odvodu lymfy i tkáňové tekutiny.

 

Při nevýrazném lymfedému se může saunová lázeň zkusit. Odrazovat od saunování po každé ablaci prsu s odnětím regionálních uzlin je přehnaná opatrnost, záleží vždy na celkovém stavu a místním nálezu a na životosprávném režimu postiženého. Je proto nutné poradit se s lékařem, zda se vůbec jedná o lymfedém.

 

 

Saunování při hypotyreoze ? 

Hypotyreoza znamená, že štítná záza není schopna vydávat dostatečně hormon štítné žlázy (tyrotoxin). Příčiny jsou  různé.

Charakteristické příznaky jsou únavnost, zimomřivost, nedostatek aktivity a  šedá kůže, prosáknutím zhrubělá zejména v obličeji. Vcelku –až na poslední symptom- málo charakteristické projevy.

Nedostatek tyroxinu působí zpomalení výměny látkové.

Po stanovení diagnosy a příčin není dnes léčba problémem, berou se tablety hormonu a postiženým se vrátí výkonnost. Saunování je možné i při medikaci. Saunováním ostatně lze stimulovat vzestup vylučování hormonu tyroxinu a očekávat proto příznivý  účinek. Také na zduření kůže působí zvýšení jejího prokrvení saunováním příznivě.

 

S umělým vývodem dýchacích cest do sauny?

 

Podle mínění odborníků ORL a saunujících je to možné. Musí se ale dbát na to, že při ztrátě hrtanu se zmenšil “mrtvý” prostor dýchání (ústní dutina, hrdlo, dýchací trubice) a tím je redukovánao vyrovnávání teploty  To může vest k silnějšímu vysušování sliznice hlubších dýchacích cest. Lze se tomu bránit tzv. “nosem” anebo postačí přiložit zvlhčené pláténko na otvor. Pobyt v horku nemá být prodlužován na více než 10 minut. Kovová kanyla se kontraindikuje sama o sobě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Silikonové implantáty v sauně

 

Otázka často kladená ženami. Po lhůtě asi 6 – 12 týdnů po vložení implantátu se má hovořit s lékařem, zda lze saunovat či sportovat. Záleží na zhojení rány. Je-li hojení ukončeno a jizva pevná a jiné pozůstatky potíží nejsou přítommny, může se pacientka s implantátem učastnit normálního života, k němuž u mnoha náleží i saunování.  V horké části saunové lázně nedochází k přehřátí implantátu, protože je chráněn kožní bariérou. Vnitřní teplota sice stoupá v horku saunové lázně o 1 – 2°C, na kožním povrchu až o 3 – 10°C, ale organizmus  chrání před ohrožujícím přehřátím vnitřku organizmu prokrvení kůže, které odvádí teplou krev z vnitřku do kůže, kde ji vydatné pocení, které dostatečně dlouho ochlazuje. Implantáty snesoui i vyšší teplotu než je 38°C.

 

 

Celulitis a saunování ?

 

Při celulitidě jde o typický projev tvarových změn na kůži u žen, charakterizovaný jemnými hrbolky kůže, podobnými pomerančové kůře. Objeví se po „testu kožní řasy” (shrnutí kůže prsty k sobě) především na stehnech či hyždích. Zhrubění kůže je způsobeno tím, že se po zatlačení prsty vysunuje kapkovitě nahoru do vrchních vrstev kůže tuková tkáň z podkoží. Příčina proč tento úkaz se vyskytuje jen u žen (a to také bez těhotenství) spočívá v rozdílnosti vazivových struktur v podkoží mužů a žen. U mužů jsou vazivová vlákna uspořádána síťově, zatímco u  žen paralelně a neudrží tlak pod nimi ukládané tukové tkáně. Pravděpodobně má na tom podíl změna hladiny ženských pohlavních hormonů, protože celulitis se objevuje především u dospívajících děvčat a mladých žen. Není také vyloučena rodová dispozice k tomuto úkazu. Kromě toho je u žen vůbec snížena kožní elasticita jako výraz celkové slabosti vazivového aparátu. V mnoha případech se toto oslabení vaziva projevuje také po těhotenství v podobě těhotenských strií. Ale to není celulitis.

 

Lze se přít, zda celulitis je onemocnění a zda vyžaduje léčbu. V mediích jsou uveřejňovány různé metody k léčení a  všecky nejsou vědecky podloženy. To se týká zejména takových doporučení, která vedou k “pročištění”, což věda jako termín jakékoli léčby nezná.

 

Celulitus je často jen symptomem širšího obrazu onemocnění  tzv. lipoedému. Jde o zadržení vody jako následek zmnožení tukové tkáně na zadku či na stehnech („jezdecké kalhoty“). Mnohdy zduření dosahuje až ke kotníkům. Vedle zmnožení tukové tkáně (nezávislé na příjmu tuku stravou) a celulitidy se  v těchtro stavech nachází na kůži často sklon k modrým skvrnám (poškozením kapilár), oslabená nožní pumpa (snížený návrat žilní krve při chůzi), výrazná tlaková bolest a především výrazné zduření bérců v druhé polovině dne.

 

Pokud se týká lipoedému na rozdíl od pravé celulitidy jsou  všechny prostředky, které vedou k vzestupu prokrvení,  principielně považovány za rizikové. K tomu náleží všechny prohřívací prostředky tepelných stimulací, které vedou k zvýšenému prokrvení v kůži. Dochází přitom k zvětšení  filtrace tekutiny z krve do tkání. Přetížené mízní cévy však nejsou schopny veškerou tekutinu odvést, proto se otoky zesilují.

 

Pokud se týká nasazení saunování u obou těchto onemocnění, dá se říci, že saunování při celulitidě, omezené na kůži je nezávadné a že má pozitivní účinek. Vlivem prokrvení stoupá napětí, turgor kůže. U lipoedému, podmíněném ukládáním tukových tkání na nohou a zadržováním vody, je nutné saunování vynechat.

 

 

 

 

Saunování s genitální mykózou ?

 

Vaginální mykóza (známá také jako kvasinková kandidóza) je onemocněním, které přivádí ženy k lékaři, protože se projevuje  velmi nepříjemnými potížemi v oblasti genitálu, jako jsou svědění, výtok, pálení, bolest při pohlavním styku nebo bolest při močení. K léčbě akutních vaginálních mykóz jsou běžně používány léky a přípravky - tzv. antimykotika. Mnoha ženám se přesto mykózy i po léčbě neustále vracejí, mykotická infekce genitálu má také chronický  průběh, při kterém mohou být symptomy nemoci omezené anebo vůbec scházet.

 

Mykotická onemocnění genitalií jsou sice potenciálně přenosná především pohlavním stykem, ale  k hlavním rizikovým faktorům vzniku mykóz patří koupání v chlorované vodě nebo v přírodních nádržích. Také teplé a vlhké prostředí genitální oblasti, zejména při nošení mokrých plavek či upnutých neprodyšných kalhotek, například při jízdě na kole, vede snadno k „zapaření“ intimní oblasti. Nebezpečná může být jakákoliv nečistota. Přesto se s úzkostlivou hygienou nemá přehánět – příliš časté mytí, hlavně výplachy, narušují vaginální biocenosu (přirozené mikrobiální a chemické prostředí pochvy).

 

Většinou nestačí léčit pouze samotnou akutní mykózu, ale  problém je v jejím opakování. Ukázalo se, že ženy s opakovanými mykózami mají zpravidla určité problémy s "lokální imunitou" ve vaginální tkáni. Nelze tedy pominout, že mírné celkové prohřátí v horkém suchém vzduchu saunové lázně může i v případě lokálního postižení mykózou působit pozitivně - prokrvením ložiska a zvýšením celkové imunity s odrazem i lokálně. Ochlazení imunitní děje také podporuje. Každé saunování by tak mohlo být jednou z metod zisku imunity i v genitální oblasti žen a ovlivnit tak i průběh chronického onemocnění mykózou. Jestliže však je onemocnění v akutní fázi je saunování kontraindikováno.

 

 

Situace chronického průběhu vaginálních mykóz vynucuje zabývat se dvojími hledisky při použití saunování.

 

Nejprve je potřeba uvážit, zda by běžné saunování (tj. střídání ještě potřebné vedle již nasazené řady různých léčebných postupů. Některé ženy rády saunují, i když jsou postiženy tímto onemocněním, protože jim nečiní  potíže. Nejsou žádná speciální vyšetření, o které se můžeme v této záležitosti opřít. Orientovat se musíme pomocí obecně známých vědomostí o účinku modifikovaného saunování, které znamená, že se prohřátí absolvuje bez omezení, avšak vynechává se celková koupel v chladné vodě. Ochlazení lze absolvovat pouze pod sprchou či polevy vodou z nádoby.

 

Při saunování ve veřejné sauně však mohou vzniknout spíše estetické než hygienické problémy. Přenos infekce je v dobře vedené sauně a při zachování všech hygienických podmínek, které vyžaduje postup saunování (především používání podložní textilie ve všech prostorách sauny), značně nepravděpodobný. Psychologicky podmíněný strach z nákazy však bývá větší než její skutečná hrozba. Vzniká často také antipatie ostatních saunujících vůči postiženým ženám, a to zejména tehdy, když se žena svým onemocněním netají, protože nemá potíže.

 

Nakonec musí obsluha sauny řešit tuto situaci s nejvyšší ohledplností. Nemůže ji podceňovat, protože by potencionálně škodilo ekonomicky, jestliže by postižená žena chtěla saunovat i nadále ve veřejné sauně. Je proto nejlépe důrazně poradit  ženě s mykózou genitalií i bez zjevných potíží, aby nesaunovala ve veřejné sauně. Může ovšem bez problémů saunovat v domácí sauně.

*

Saunování a onemocnění žil ?

 

Je vůbec vhodná horká saunová lázeň, když se u nemocných žil varuje před horkými koupelemi a pobytem v horkém klimatu? Mnohdy se proto varuje i před saunováním. Pokud se to týká akutních zánětů žil s tvorbou trombóz, pak rozhodně je opatrnost na místě. Podle statistik je výskyt varikózního varikózního onemocnění žil asi u 30 – 50% obyvatel. Jde tedy o statisíce obyvatel, které v časopisech běžně vystavovány různým podmínkám klimatu. Může se s nimi počítati i v saunách?

 

Pokud již tito nemocní saunují, zaručeně ne proto, že by se spoléhali na léčivý účinek saunové lázně na varixy, ale kvůli mnoha ostatním příznivým účinkům saunování, kterých lze dosáhnout i při základní nemoci žil. Poznatky odborníků poukazují na to, že obezřetné prohřívání vleže s následným ochlazením podle Kneippa je příznivé i u neznalých saunování.

 

Saunování nelze spojovat s těmi teplodárnými zdroji  které působí ve srovnání s krátkými limity saunování dlouhodobě. Vtip a podstata saunování tkví totiž v rychlé změně horka a chladu. Po několika minutách pobytu v horku následuje intenziní ochlazení. Poukazuje se na to, že teplo rozšiřuje cévy. Jde však jen o malé podkožní arterie a kapiláry, které se značně rozšiřují a zrychleně naplňují krví. To zvyšuje její tlak v žilách, kam se krev dostává rozšířeným kapilárním systémem.  I když je krev pocením trochu zahoustlá, je to tekutinou z tkání rychle vyrovnáno. Vlivem saunování nebyly pozorovány trombózy.

 

Správným saunovánm nevznikají žádná zhoršení, naopak se jím lze jich vyvarovat. Účelné chování v horku a chladu má být pro venozní nemocné samozřejmostí. Ležet, poslední dvě minuty si sednout než se úplně vstane a jde. Nezůstat stát a použít polev nohou. Použití chladné vody v delší ochlazovací fázi se víckrát opakuje, až se dosáhne pocitu tepelné pohody. Po ochlazení se teplou nožní koupelí, anebo sprchováním noha namáčí maximálně ke kotníkům. Jde o znovuobnovení celkového prokrvení kožních cév, stažených po chladovém podnětu a o urychlení tepelného transportu do kůže. Takto vyvolaný vasomotorický reflex mohou  používat i nemocní s varixy.

 

 

 

Saunování při tromóze

 

Saunování je u některých oběhových nemocí obecně spojeno jen s omezenými riziky, dominují pozitivní aspekty jeho vlivu z hlediska prevence anebo ovlivnění průběhu nemoci. 

 

Naproti tomu je známo, že se při saunování může -při nejmenším teoreticky- přechodně  zvednout krevní srážlivost, což by znamenalo riziko thrombózy. U zdravých to nemá význam, neprokázalo se to ani laboratorně a ani o tom není nikde psáno, že by to vedlo k relevantnímu onemocnění.

 

V této souvislosti je oprávněné se ptát, zda se při zvýšení trombocytů má či nemá saunovat. Pro odpověď však nejsou k dispozici přímá pozorování, musí se přihlédnout k medicínské logice z analogií.

 

Při vzniku trombu hrají roli vedle faktorů krevní plasmy a vlastností cévní stěny velikost tvorby krevních destiček (trombocytů) a jsou-li přítomny jako rizikové faktory další nemoci – vysoký TK, diabetes, zvýšená lipidemie, kouření, léky (aspirin). Při zřetelném zvýšení trombocytů a současné přítomnosti rizikových faktorů a zejména po prodělané  hluboké thrombóze nebo infarktu se saunovat nemá.

 

U zdravých lidí, kteří nekouří a u nichž je prokázáno jen lehké zvýšení trombocytů, lze riziko trombozy vyloučit. 

 

Rozhodující je individuelní rozbor situace nemocného s lékařem. Mohlo by se říci, že předpokládaná nebezpečí jsou přeháněna. Ale musí se vycházet z toho, že z lékařského hlediska u mnoha rizikových onemocnění, provázených ať už domnělým či reálným  zvýšením krevní srážlivosti, je lépe od saunování ustoupit.

*

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

        Jak je to v tomto případě se saunováním? V literatuře jsou uvedena některá  pozorování o příznivém vlivu relaxačního saunování u nemocných s omezenou ledvinnou funkcí. K podpoře práce ledviny se má ovšem (a je to výjimka vůči saunování u zdravých!) již mezi jednotlivými fázemi saunování více pít. Např. po 45-minutovém (dvakrát přerušeném) vystavení se horku činí ztráta vody v potu 0,5 – 1,0 l. Lze jitedy snadno nahradit několika sklenicemi nealkoholického nápoje.

 

        Určitě se má dbát na to, aby ochlazení bylo mírné a nedoporučuje se celková norná

        koupel, každé přehnané vychlazení (i na vzduchu) musí být odmítnuto.

       *