OTÁZKY A ODPOVĚDI

Tinea pedis v sauně ?

 

Meziprstní plíseň, zejména na nohou (interdigitální mykosa, tinea pedis) je velmi častým onemocněním a  její prevence vyžaduje obecně dodržet některé hygienické zásady po jakémkoli způsobu styku s vodou a vlhkem (vodní koupele, sprchování, pocení v ponožkách a obuvi, ale i v saunové lázni apod.)

 

Tedy i po saunování platí:

 

Vždy zvlášním ručníkem vysušit prostory mezi prsty a spodek chodidla. Postačí i papírové nebo froté osušky.

 

Kdo má pochybnosti být v cizí sauně bosý, má si obléci pečlivě vyčištěné sandály.

 

Tato jednoduchá pravidka jsou dlouhodobě oceňována. 

 

Přirozená ochranná schopnost kůže je během saunování trochu omezena – zvlhčená kůže potem anebo kondenzační vodou přispívá k  odstranění zevní rohovité vrstvy, což mění obvyklé acidofilní pH pokožky. To ale není důvod k znepokojení, protože po posledním prohřátí se činností mazových žlázek ochranná kyselost pokožky obnoví. Po ukončení saunování není proto vhodné omývat se alkalickýmmýdlem.  Nohy mohou být potírány nemastnými výživovými krémy a olejem.  V žádném případě nemají být používány antimykotické masti, tinktury či pod., které se dostanou bez receptu. 

 

 

Prokrvování prstů na nohou i rukou, uší a nosu se zintezivní pravidelným saunováním. Nejen prokrvení, ale i zitenzivnění imunitních dějů dává šanci zdravým nohám při ochraně i před tineou.

 

 

 

U akutních stavů je lépe s ohledem na ostatní saunující nesaunovat ve veřejné sauně kvůli možné nákaze ostatních saunujících. Meziporstní mykosu na nohou si ještě může každý sám léčit, jsou-li  ale postiženy nohy a spodina chodidla je třeba vyhledat lékaře.

 

 

Saunování s kontaktními čočkami ?

 

V posledních letech se trvale zvětšuje užívání kontaktních čoček díky enormímu rozvoji pro ně vhodných materiálů. Mnozí saunující jsou na rozpacích, zda mohou s nimi saunovat.

 

Vlivem suchého vzduchu dochází vždy k zřetelnému zvýšení odpařování slzného filmu, který pokrývá rohovku. Protože kontaktní čočky vlastně plovou na rohovce, může pokles snížení slzného filmu vést k potížím, které jsou individuelně velmi rozličné. Může se objevovat tření, tlak, pocit písku v očích anebo silné škrábání. Pokud saunující nechce kontaktní čočku odebrat, může úlevu přinést několik kapek náhradní tekutiny za slzy. Ta nemá mít konzervační přísady vzhledem k častému používání. Použití kapek před vstupem do prohřívárny má přednost před použitím podle potřeby, protože lze takto obtížím předejít. Potížím, způsobeným redukovaným slzným filmem, může saunující předejít nejen použitím kapek bez přísad, ale i častým mrkáním.

 

Zamhouření očí v  prohřívárně sice snižuje zvýšené odpařování slz, snižuje však také zásobování rohovky vzdušným kyslíkem, a to až na třetinu normální hodnoty při otevřených očích. Kyslík je rozpuštěn v slzách a “vyživuje“ rohovku i pod čočkou. V posledních letech jsou kontaktní čočky vyráběny  ze silikonových materiálů s vysokou propustností pro kyslík. V kombinaci s materiály, které značně vážou vodu a šetří slzy – hydrogely - je i v horkém suchém vzduchu saunové lázně zajištěno optimální zásobení rohovky slzami a kyslíkem. Horký vzduch a sálání z kamenů topidla a dřevěného obložení stěn materiál kontaktních čoček nepoškozují.

 

Naštěstí řídká, ale tím nebezpečnější je při saunování  oční infekce, zejména rohovky. Spektrum původců infekce je rozsáhlé a týká se bakterií i mykos. Oko se může kontaktovat s infekcí spíše při sprchování i koupeli v bazénku. Vyhnout se kontaktu  s vodou lze jednoduše plaveckými brýlemi. Dostane-li se potenciální původce pod kontaktní čočku, např.  z úschovného pouzdra kontaktních čoček a není-li omezenou tvorbou slz dostatečně odstraňován, jeho rozmnožení během několika hodin je možné a působí těžké infekce rohovky.

 

Nejbezpečnější - s ohledem na infekci - je používání měkkých kontaktních čoček na jednou použití.  Po saunování se mohou nahradit novými. Kontaktní čočky s prodlouženou dobou použití (měkké týdení nebo měsíční) vyžadují úzkostlivou hygienu a čištění, desinfekci a čisté pouzdro.

 

Nově vyvinuté materiály kontaktních čoček díky propustnosti kyslíku a vazbě vody, právě

tak jako jejich modifikace povrchu, brání infekci a mohou být brány do sauny za dodržení rozumného postupu saunování, tj. dodržení časového limitu saunování a opatrnosti při sprchování a koupeli.
 

*

Saunování u nemocí dýchacích cest ?

 

Prokazatelné zmírnění náchylnoti k infektům je hlavní důvod, proč je doporučováno pravidelné saunování lidem, kteří trpí  chronickou bronchitidou, astmatem a sklonem k opakujícím se katarům průdušek. V některých sanatoriích a léčebných ústavech v zahraničí je proto saunování zařazeno do léčebného programu, u nás ještě tak nanejvýš v dětských léčebnách.

 

Při použití saunové lázně se vychází z toho, že horký vzduch v prohřívárně sauny přispívá jednak přímo k uvolnění spasmu bronchiální muskulatury, jednak k vyvolání exkrexce hormonů, působících rozšíření drobných průdušinek. Stimuluje se i  imunitní systém, jehož výsledkem bývá antialergický vliv. Pravidelným použitím saunové lázně mohlo být dosaženo snadnější odkašlávání nejen u chronických bronchitiků. ale dokonce trvalé zlepšení dýchání u astmatiků., j

 

V dostupné literatuře není ani zmínka  o tom, že by jediný z tisíců saunujících astmatiků dostal při prohřívání astmatický záchvat. Avšak při sprchování chladnou vodou během saunování byla zpočátku zaznamenána astmatick dušnost  u dítěte, zřejmě alergického na chlad. Po akutním záchvatu, ošetřeném medikamentózně, se má se saunováním počkat  několik dní a v astmatickém stavu vůbec nesaunovat.

 

Prof. Menger upozornil na další aspekt saunování u desetitisíce dětí na ostrově Nordeney. „Vysoce ocenitelný je vliv saunování na psychiku dětí. Je to pro ně důkaz, že obstály před něčím neobvyklým. Děti s astmatem a engogenními ekzémy se přesvědčují, že si mohou samy přispět svému zdraví.”

 

Saunování jako součást péče o zdraví a také jako praktická metoda výchovy k jeho udržování získávají na významu.

 

Po silném zahřátí dýchacích cest (dosáhne-li se teploty až 38°C) je přirozeně důležité zajistit vyrovnání teploty ve druhé fázi saunování (ochlazovací), a to nejlépe pobytem na venkovním vzduchu, případně i koupelí v chladné vodě.Vdechováním studeného vzduchu se nejen ihned normalizuje teplota sliznice, ale zvyšuje se prostup vzdušného kyslíku do krevního barviva (hemoglobulinu), takže při zvýšeném celkovém prokrvení se dostává více kyslíků buňkám jednotlivých orgánů.

 

*

Teplé nebo studené sprchování po saunování ?

Zda je lépe uzavřít saunování vzduchem či vodou záleží na tom, jestliže jde o jednotlivý běh saunování či o turnus těchto běhů. Každý běh saunování představuje vždy vystřídání horké a chladné lázně, buď jednou či vícekrát. Podle počtu těchto změn se dá typizovat výsledný účinek saunování.

 

K saunování patří vždy ochlazení po každém jednotlivém i po posledním prohřátí. Ukazuje na to i dlouhá historická tradice a vědecká pozorování v posledních lertech, která zdůrazňují, že ochlazení má větší význam než se dosud předpokládalo.

 

š    V prvé řadě jde o vliv na autonomní děje termoregulace, který vede        k rychlému přerušení dalšího vlivu aferentních (přívodných) pozitivních termických stimulů ze zevnějška a k zábraně případného rizikového přehřátí jádra při prolongované hypertermii. Zahájené termoregulační výkonné děje (vegetativní a hormonální) však ještě nějaký čas pokračují, protože zvýšená vnitřní teplota, na kterou reagují, se normalizuje zhruba až do dvou hodin.

 

š    Dále jde o úpravu subjektivního vnímání horka převažujícím pocitem ochlazení. Změna horkého prostředí za chladné je pocťována v konečném vyznění nejen jako nutná, ale je osvěžující a příjemná.

 

š       Ochlazením se přirozeně předchází i ortostatickému efektu, vyvolaném spádem krevního objemu do dolní poloviny těla, a to zejména při změně polohy do stoje. Prodloužené prohřívání vede totiž k následnému poklesu krevního tlaku. V takovém případě je zesílen sklon k malátnosti a závratím, ale i ke kolapsu oběhu.

 

š       Dlouho je známo, že jde i o trénink periférních cév. Tělo, vystavované střídavým termickým podnětům reaguje rychleji a lépe na tepelné vlivy v běžném životě, což je důležitý faktor otužilosti.

 

š    Nová pozorování ukázala, že právě ochlazování obecně (nejen v saunové lázni) stimuluje určité mechanizmy imunitního systému a vede k zvýšení odolnosti organizmu. Víme to z Kneippovy vodoléčby a ze zimních koupelí. Bylo by chybné z těchto důvodů vynechat ochlazení po saunování.

 

Saunování vedle uvolnění tónu svalové a autonomní vegeteivní nervové soustavy, trénuje krevní oběh, stimuluje imunitní systém a zvyšuje odolnost organizmu Ochlazení těmto cílům saunování účelně přispívá. Nutnost ochlazení během saunování však neurčuje způsob jakým se má a může provádět.

 

Za razantní ochlazení lze považovat po vyběhnutí z horka bezprostřední ochlazení koupelí např. v přírodním vodném zdroji, a to za každého počasí – i v zimě. Skok do vody po hlavě je nevhodný. Místo koupele lze použít celkových polevů chladnou vodou se stejným ochlazovacím efektem. Ve veřejných saunách dnešní doby je přírodní vodní zdroj alternován ochlazovacím bazénkem. Bezprostřednímu ochlazení zde však musí povinně předcházet krátké očistné osprchování potu a kožní nečistoty. Tím je ovšem intenzita ochlazení snížena, ale na škodu to vůbec není. Tu a tam se opakuje názor, že lze ochlazení vodou vynechat. Proč ne, ale při ostupném ochlazování může přetrvávající pocení spíše vést k nepříjemným reakcím horních dýchacích cest, až k onemocnění „z prochlazení“.

 

Mírné ochlazení lze provést několika způsoby. Sprchováním i vlažnou vodou, pohybem na čerstvém vzduchu, spojeném s několika respiračními cviky, ale i delším posezením na podložené textilii na lavici ve volném vzdušném prostoru.

 

V některých saunách se používají po ochlazení i teplé nožní koupele, anebo osprchování teplou vodou –oboje jen do výše kotníků či půli lýtek. Ovlivní se tím reflektoricky znovuotevření cév kůže, které je důležité pro odvod tepla z organizmu a tím pocit tepelné pohody stoupá.

 

Tvrzení, že chladové podněty zavírají póry kůže, je laická představa. Vývody potních žlázek se neuzavírají, ale zužují se široce rozšířené cévy kůže v rámci udržení vntřního tepla, což je žádaný účinek saunování.

 

Vmezeření i závěrečné ochlazování povrchu těls po prohřátí je tedy přínosné procelkový účinek saunování.

                                                                             

*

 

Má saunování vliv na hladinu cholesterolu?

 

Colesterol je důležitým ”stavebním kamenem” struktur i jednotlivých buněk organizmu. Tělo sI jej vytváří samo anebo jej přijímá ze stravy. Cholesterol je jednou z příčin vzniku či urychlení průběhu arteriosklerózy. Hladina cholesterolu se při saunování nemění oproti hladině krevního cukru, ale nedá se říci, že by cholesterol nebyl škodlivý. Záleží totiž na odolnosti vnitřní výstelky cév. 

 

Podle japonských studií se ukazuje, že na vznik arteriosklerotických plátů v cévách má vliv tzv. endotheliální dysfunkce. To je označení pro poškození vnitřní cévní výstelky, při které se zvyšuje její propustnost. To umožňuje mezi jiným i ukládání cholesterolu do cévní stěny. Jako příčiny endoteliální dysfunkce jsou uváděny známé rizikové faktory – nadváha,  vyvolávaná nadměrným množství tuku v krvi, kouření, anebo cukrovka. 

 

Prokrvení vnitřní výstelky cév při saunování vede k zpevnění její celistvosti a tento příznivý účinek je významný  v komplexním průběhu arteriosklerózy, zejména v jejích časných stadiích. I když saunování nevede k poklesu hladiny cholesterolu v krvi, má významný preventivní účinek vůči arterioskleróze, saunuje-li se od mládí a pravidelně.

 

*

 

Kouření a saunování ?

 

Ve veřejných saunách nemá být dovoleno kouřit. Saunující kuřáci mají být upozorněni na silné prokrvení dýchacích cest. V horních oddílech dýchacích cest nemá vdechovaný horký vzduch přímý vliv na vzestup vnitřní tělesné teploty, především však na prokrvení sliznice a stimulaci lokálních imunitních dějů.

V dolních partiích dýchacích cest má vliv na uvolnění hlenu a jeho rychlejší sunutí směrem ven a odkašlání. Dochází také k odstranění křečovitého stažení drobných průdušek, které nebrání prostupu vdechovaného vzduchu do plicních sklípků.  Vzestup teploty na povrchu plicních sklípků je spojen s masivním prokrvením kapilár. Musí se tedy počítat s tím, že při inhalování takákového kouře je přijato vice toxických a spalných produktů tabákového kouře jak sliznicí dýchacích cest, tak v plicních sklípcích. Kvůli tomuto zvýšení rizika kouření by kuřáci vůbec neměli během saunování a nějaký čas po něm  sáhnout po cigaretě .

 

*

 

Špatné a dobré pocení v saunové lázni ?

 

Mnoho saunujících považuje pocení za hlavní důvod proč saunovat. Je spokojen, když vidí a cítí stékat hojné krůpěje potu po těle. Věří na důkladnou očistu organizmu od struskových zplodin, dokonce i choroboplodných zárodků právě pocením. Někteří si však myslí, že se při saunování špatně potí, protože prohřívání trvá  málem už 10 minut, než se objeví první kapky potu a někdy vůbec ne. Když je v saunové lázni takové horko, má se člověk přece hned potit. Ano, je to tak. Člověk se však skutečně ihned potí nejen v saunové lázni, ale během dne neustále vždy, když teplota prostředí, v němž se pohybuje (ale i teplota pod oblekem) přesáhne 25°C. Toto běžné trvalé pocení je ale neviditelné, protože při něm dochází  k přímého prostupu vody štěrbinkami v kůží (tzv. perspiratio insensibilis) a jejímu odpařování na povrchu kůže. To pochopitelně pokračuje i po vstupu do prohřívárny sauny, jejíž klima je vcelku horké a suché. Tento druh pocení trvá jen krátce, nestačil by k udržení stabilní teploty jádra. 

 

Během 2 - 3 minut prohřívání  v saunové lázni -jakmile vnitřní tělesná teplota stoupne nad 37,1°C - začne pocení z potních žlázek (glandulární). Pot se dostává na povrch kůže, ihned se  odpařuje, ale protože svým množstvím ještě nestačí zvýšit tlak vodních par ve vzdušné obalové vrstvě, není patrný. K tomu přispívá zejména nízké procento relativní vlhkosti, tedy suchost vzduchu saunové lázně, kdy se pot nejlépe odpařuje i při vysojých teplotách. Saunující, „nespokojený“ s výškou hladiny svého potu, se může přesvědčit kontrolou váhy před a po saunování o mocném účinku horka saunové lázně, protože za půl hodiny čistého času prohřívání ztratí až kolem půl kg své hmostnosti. Vody ne tuku!

 

Teprve v dalších minutách prohřívání (obvykle tomu bývá podle výše teploty vzduchu kolem 8. minuty pobytu v horku) je pot na kůži již viditelný. Za to odpovídá  zmnožení potního proudu z potních žlázek vlivem stoupající vnitřní teploty. Proto k dochází k obohacení vzdušné vrstvy nad povrchem kůže k nasycení vodní parou a k vzestupu tlaku vodních par. To vede k zástavě odpařování potu, ale ke ztížení jeho sekrece. Pot už jenom stéká po povrchu těla, což neujde radostné pozornosti saunujícího. Hromadění potu na kůži však zvyšuje kapacitu přijímaného tepla, takže prodlužované (prolongované) překročení obvyklého časového limitu prohřívání (12 – 15 minut) způsobuje další, v podstatě již nepotřebné zvýšení teploty jádra. Dosáhne-li 41°C, vede již k rizikovému přehřátí citlivých buněk životně důležitých orgánů (mozek, srdce).

 

Jestliže saunující považují za pocení teprve viditelný pot, asi přehlédli nebo nevědí, že organizmus člověka –autonomně, sám o sobě, a než aby „dbal“ subjektivních požadavků svého majitele- neustále dodržuje prioritní termodynamický  zákon, totiž entropii (úsilí o udržení stálé teploty v biologickém rozmezí), který je podmínkou zachování života. Je k tomu vybaven řídícím systémem (termoregulací), který spočívá v komplexu vegetativních, hormonálních a humorálních mechanizmů udržení konstatní teploty. Jedním z nich je výdej vody z organizmu pocením a její odpařování.

 

Při racionálním postupu saunování se další prohřívání nad uvedený limit ukončuje a spláchnutím potu pod vlažnou sprchou se kůže očistí a částečně i ochladí. Po následujícím krátkém, ale důkladném ochlazení koupelí v norném bazénku, pocení již nepokračuje. Saunující může však znovu začít s dalším žádaným prohřátím (ať už jedním či několikerým) a pocením. To je vysvětlení “dobrého” pocení.

 

“Špatné” pocení může být způsobeno menší výší teploty v prohřívárně, takže je zpomaleno bryskní vyvolání potřebných dějů termoregulace, ke kterému dochází při vyšších teplotách ihned. Přitom trvá neviditelné pocení, protože se nezvýšil tlak par v obalové vrstvě. Teprve prodloužení pobytu v prohřívárně

by zmněnilo zdánlivě nedostatečné pocení v pocení viditelné.

 

Za opravdu špatné pocení lze spíše považovat pocení, které se objevuje znovu při nevhodném postupu v závěrečné fázi saunování (např. mytí mýdlem pod teplou sprchou, dlouhé ležení pod teplou pokrývkou při odpočinku a také pití alkoholu a nevhodné oblečení). Za jiné špatné pocení lze považovat takové, o kterém se saunující domnívá, že si ho musí vynutit, protože je považuje za očistu vnitřního prostředí, anebo že  vydatnou ztrátou na váze po vede k zhubnutí. Proto si tito saunující prodlužují čas prohřívání a nadmíru pocení povzbuzují močopudnými léky - saluretiky.

 

Špatné pocení může ovšem existovat, a to při velevzácných poruchách termoregulace a závadách jejího orgánového podkladu, ale i po některých lécích, které tlumí termoregulační reakce. To je ovšem smůla pro postiženého, kdyby se chtěl saunovat, protože by se nemohl bránit vlivu intenzivního horka.

 

*

 

Podráždění očních spojivek po saunování ?

 

Dojde-li k podráždění oka po saunování, jde o porení povrchu oka.  Tento úkaz, kterému se obecně říká „suché oko“ (sicca-syndrom), vede k tomu, že v horkých prostorech se slzná folie ma povrchu celého oka odpařuje rychleji, případně hůře lpí na jejím povrchu než obvykle. Projeví se pálením, pocitem cizího tělíska, zarudnutím anebo zánětem.

 

Tento chorobný projev lze zmírnit či odstranit použitím náhražky slz. Je potřeba navštívit očního lékaře, který může vyloučit jiné onemocnění oka, vyvolávající podonmné symptomy a poradit při výběru vhodného prostředku.

 

 

 

 

Riziko náchylnosti k „nemocem z prochlazení“ v sauně

 

Opakovaně se ptají saunující, zda se mohou –ať vědomě či nevědomě- nakazit ve veřejné sauně od osob, které přišly saunovat s akutními projevy virózy horních dýchacích cest. Mohlo by se říci, že otázka je zbytečná, ale může se stát, že saunař přehlédne, že přichází saunovat klient se zjevnými symptomy nemoci.

 

Jak mohou být saunující ochráněni?

 

V prvé řadě obezřetností saunaře, který nedovolí klientovi s akutními příznaky nemoci (rýmou, kašlem, případně i zvýšenou teplotou) saunovat.

 

Důležitáje včasná ochrana pravidelným saunováním hned po skončení léta, kterému se přisuzuje preventivní účinek vůči těmto virozám, takže pravidelně imunitní systém je připraven a saunující nebývá prakticky postižen. V jedné anketě uvedlo 76% z 16 762 dotázaných saunujících, že díky saunování onemocněli jen zřídkakdy, anebo vůbec ne.

 

K ochraně přispívá vysoká teplota suchého vzduchu (v prohřívacích pásmech od 60°-90°C), která se pohybuje nad pásmem biologické vitality choroboplodných zárodků (patogenů) a omezuje tak životnost některých bakterií a virů. Většina bakterií je ničena při teplotě 60 – 40°C. Pro rinoviry platí to také;  jejich životnost při teplotě nad 60°C  trvá méně než 1 hodinu. Odlišně se chovaji bacily, které přežívají jako tvůrci spor 100°C. V sauně však asi nejsou.

 

K ochraně před infektem  v prohřívárně sauny pomáhá také jen několikaminutový pobyt. V jiných prostorách sauny však to neplatí.

 

Velké obavy z nákazy jsou nepodložené. Právě na podzim a v zimě se nemá saunování opomíjet, protože je to ceněný prostředek ochrany před rinovirózami i v době jejich sezónní epidemie.

*

 

Hemorhoidy při saunování.

 

Při akutních hemoroidech nesaunovat, protože zahřátí těla a pocení drážní zduřené uzly a s nimi spojený perianální ekzém. Ochlazování chladnpu vodou vyhovuje. Po odeznění aktuního stavu lze opět saunovat.

Otvírají se póry kůže při saunování ?

 

O pórech kůže existují různé představy, většinou nepřesné.

 

Přisuzuje se jim například, že jimi kůže dýchá. Z fyziologického hlediska je to nemožné, aby kůže sama či potní vývody dýchaly, tj. převáděly kyslík do krve v množství, potřebném k životu. Proces dýchání se týká plic, kůže je dostatečně silná bariéra vůči prostupu kyslíku ve srovnání jemnými stěnami plicních sklípků. Pravděpodobně pocit jistého ulehčení, který vždy působí prostá očista kůže při saunování (ale nejen při něm!), může být podkladem laického spojení tohoto pocitového prožitku s dýcháním.

 

Dále se tvrdí, že se za horka otvírají póry. Kosmetičky z toho důvodu přikládají teplé komprese na tvář a saunová lázeň je prý take dalším podnětem nejen k otevření pórů teplem, ale i k jejich uzavření chladem.

 

Na kůži se vyskytují dva druhy pórů. Nejsou tím ovšem míněny jemné rýžky merzi zrohovatělými valy, viditelné na pokožce.

 

Jedním jsou pouhým okem neviditelné vývody více než 2 miliónů potních žlázek. Jejich vývod však nemůže  aktivně či pasivně měnit svůj rozměr, protože není opatřen svalovými vlákny, schopnými zúžit nebo rozšířit jeho geometrický průměr. Pozitivním tepelným podnětem nedochází k rozšíření těchto pórů, důsledkem je pouze zvýšení tvorby potu ve žlázce, vyvolané především silným prokrvením krevních vlásečnic. A k němu dochází na podnět z termoregulačního centra. Nejde tedy o dýchání, nýbrž o pocení.

 

Druhé jsou již viditelné vývody mazových žlázek, které ústí samostatně do kůže, anebo do průchodu vlasu kůží v blízkosti vlasového váčku. Na jejich velikosti závisí typ kůže a podle intensity tvorby mazu i její suchost či mastnota. Vývody těchto žlázek nejsou opatřeny svalovými vlákny, takže jsou stále otevřeny, neotvírají se tedy aktivně. Spíše se mohou uzavřít a to především ucpáním nečistotou či kosmetickými produkty. Nahromaděním mazu vznikají tzv. komedomy (uhry), anebo v pubertě akné. Je patrné, že změkčení zrohovatělé kůže, potní proud a mechanická očista vodou či masážní pomůckou vedou k pocitu čistoty a svěžestí. O pocitech že “kůže dýchá”, lze to však lze prohlásit pouze v duchu lidové poezie.

Otvírají se póry kůže při saunování ?

 

O pórech kůže existují různé představy, většinou nepřesné.

 

Přisuzuje se jim například, že jimi kůže dýchá. Z fyziologického hlediska je to nemožné, aby kůže sama či potní vývody dýchaly, tj. převáděly kyslík do krve v množství, potřebném k životu. Proces dýchání se týká plic, kůže je dostatečně silná bariéra vůči prostupu kyslíku ve srovnání jemnými stěnami plicních sklípků. Pravděpodobně pocit jistého ulehčení, který vždy působí prostá očista kůže při saunování (ale nejen při něm!), může být podkladem laického spojení tohoto pocitového prožitku s dýcháním.

 

Dále se tvrdí, že se za horka otvírají póry. Kosmetičky z toho důvodu přikládají teplé komprese na tvář a saunová lázeň je prý take dalším podnětem nejen k otevření pórů teplem, ale i k jejich uzavření chladem.

 

Na kůži se vyskytují dva druhy pórů. Nejsou tím ovšem míněny jemné rýžky merzi zrohovatělými valy, viditelné na pokožce.

 

Jedním jsou pouhým okem neviditelné vývody více než 2 miliónů potních žlázek. Jejich vývod však nemůže  aktivně či pasivně měnit svůj rozměr, protože není opatřen svalovými vlákny, schopnými zúžit nebo rozšířit jeho geometrický průměr. Pozitivním tepelným podnětem nedochází k rozšíření těchto pórů, důsledkem je pouze zvýšení tvorby potu ve žlázce, vyvolané především silným prokrvením krevních vlásečnic. A k němu dochází na podnět z termoregulačního centra. Nejde tedy o dýchání, nýbrž o pocení.

 

Druhé jsou již viditelné vývody mazových žlázek, které ústí samostatně do kůže, anebo do průchodu vlasu kůží v blízkosti vlasového váčku. Na jejich velikosti závisí typ kůže a podle intensity tvorby mazu i její suchost či mastnota. Vývody těchto žlázek nejsou opatřeny svalovými vlákny, takže jsou stále otevřeny, neotvírají se tedy aktivně. Spíše se mohou uzavřít a to především ucpáním nečistotou či kosmetickými produkty. Nahromaděním mazu vznikají tzv. komedomy (uhry), anebo v pubertě akné. Je patrné, že změkčení zrohovatělé kůže, potní proud a mechanická očista vodou či masážní pomůckou vedou k pocitu čistoty a svěžestí. O pocitech že “kůže dýchá”, lze to však lze prohlásit pouze v duchu lidové poezie.