Fyziologie saunování

Salve!

Myslím, že je zcela oprávněný názor, že saunová lázeň je ze všech fyzikálních metod jedna z nejstarších a že také ve svém účinku stojí na předním místě. Nějaké soutěžení s ostatními prostředky fyzikální terapie, který z nich je účinnější a tedy "lepší", není ovšem na místě. Většina fyzikákních medií slouží k transportu tepla do lidského organizmu a rozdíl mezi nimi tkví jedině v jeho formě.

Saunová lázeň poskytuje čtyři základní typy transportu tepla a její media - základní vzduch a doplňující voda - jsou v podstatě člověku adekvátní, protože je na nich životně závislý. Protože jde o termogenní media (pozitivní i negativní) záleží na výši předávané teploty, nemá-li být překročen limit biologické tolerance tepla. A ta u suchého vzduchu dosahuje hodnot až 130° C.  Je pochopitelné, že se lékaři zajímali nejen o prastaré lidové zkušenosti se saunovou lázní, ale jakmile vyšetřovací metody dosáhly potřebné úrovně, stalo se saunování předmětem zájmu lékařů nejen ve Finsku a Švédsku, ale od dvacátých let minulého století i ve střední Evropě a USA. Zejména z posledních desetiletích 20. století existuje tisíce prací o vlivu saunové lázně na člověka. Z nich mám v "archivu sauny" především soubory prací německých, finských, rakouských, švýcarských, ale i českých autorů, které neúnavně a pečlivě soustředil do Internationles Sauna-Archiv Dr Werner Fritzsche, dlouholetý předseda Německého svazu saun (DSB). Finské výzkumná pracoviště poskytla řadu monografií o vlivu saunování na jednotlivé tělesné systémy.

Pokusím se v tomto oddíle webu "ok-saunování" vybrat významné poznatky, které platí i v dnešní době a mohou pomoci odstraňovat mnohé mýty - tedy nevědomosti - o účinku saunování, jak se projevují v představách o zařazení sauny do regeneračních komplexů.

Moderní medicina už nemusí spoléhat na léčivý vliv fyzikálních metod a prostředků - převahu nad nimi zaujaly nové invazní i neinvazivní metody a medikamenty, jimiž se průměrný věk prodloužil, ne tím, že nemocní jezdí do lázní, případně i saunují. Této proluky v péči zdraví obyvatel se ujal průmysl regenerace, který se nazval "wellness" a který zajišťuje moderní pojetí regenerace; mnohdy - bohužel - s přesvědčováním klientů, že jde až o zázračnou léčbu. Jistěže - regenerační metody, tedy i saunování, mají a budou mít nadále své uplatnění v oblastech, kam ani skalpel a mnohdy ani lék nemůže, ale ani nemusí dosáhnout. Funkční rozlady somatické i psychické zůstávají nadále potředným cílem, na něž se zaměřují regerační komodity a hlavně styl životosprávy dnešních lidí. 

Jsem přesvědčen, že ti, kteří poskytují regenerační metody, ale i ti kteří pro ně vyrábějí a prodávají prostředky, jakož i ti, kteří je kupují a užívají, by měli být informováni také o základních fyziologických jevech, při kterých vlivech různých regeračních prostředků dochází. Tento oddíl webu se proto zasměřuje na vliv saunování na tělesné systémy.

MUDr Antonín Mikolášek, nestor saunování v Česku

Kardiovaskulární systém

Reakce nepoškozeného ("zdravého") srdce a krevního oběhu na krátkodobý, ale intezivní termický podnět, jakým je prohřátí organizmu v horké části saunové lázně, odpovídá jeho obecnému "zájmu a poslání" zabránit tepelnému městnání v životně důležitých orgánech, uložených v hloubi organismu. Děje se to v prvé řadě zrychleným odevzdáním přebytečného tepla na periferii organismu (tedy do tak zvané termoregulační slupky).

Vlivem horka saunové lázně se v kůži reflexně, později i humorálně dilatují (rozšiřují) přívodné cévy do kůže, otvírají se i "odpočívající" kapiláry (vlásečnice) a tzv. shunty (spojnice mezi tepennou a žilní sítí kůže a podkoží, působící jako arterio-venózní zkraty). Tím se až o 40 % snižuje periferní odpor cév a zároveň se zvětšuje příliv krve do kůže z tělesného jádra a to z původního klidového množství (1/4 - 1/2 litru/min.) až na desetinásobek(tj. 2 1/2 – 5 l). Toto prokrvení se projevuje dobře viditelným difuzním (neohraničeným) erytémem (zčervenáním) pokožky i sliznic. Zároveň se až o 50% zvyšuje oběhová rychlost krve. Pulzová frekvence (PF) tedy stoupá během obvyklé délky prohřívání zhruba o polovinu vůči výchozím hodnotám, průměrně o 3 P/min. Díky intenzivní vazodilataci (rozšíření cév) v kůži je přijaté teplo rychle transportováno do vnitřních orgánů, tedy i mozku a jeho termoregulačního centra. Odtud vychází zpětné nervové podněty k cévám kůže a potním žlázkám. Změny cirkulace obvykle vyvolané hormonem dřeně nadledvinek noradrenalinem, jsou zde zprostředkovány především aktivitou sympatiku (té části neurovegetivního systému, která řídí činnost útrob).

Důsledky rozššření periferního cévního řečiště se dále projevují i v mírném kolísání obou složek tepenného tlaku (TK), přičemž změna systolického tlaku je spíše mírně vzestupná zpočátku prohřívání a mírně kolísající při jeho ukončení. Diastolický TK klesá mírně, ale trvale. Ve stejné situaci se projevuje vzestup žilního tlaku až o 30 % a zrychlení návratu žilní krve. Minutový srdeční objem, který informuje o vlastní výkonnosti srdce a udává množství krve, které srdce přečerpá za 1 minutu (obvykle 5-6 litrů), stoupá o 50 až 70 %. Tepový objem tj. množství krve, vydané do oběhu během jednoho stažení srdečního svalu  se přitom nemění.

Při sledování elektrokardiografických záznamů nebyly ve vztahu k tepové frekvenci zjišťovány poruchy srdečního rytmu a také se neprojevily ischemické změny srdečního svalu. Patrny jsou jedině známky zvýšeného podráždění vegetativního nervstva ve smyslu zvýšení sympatikotónu jako důsledku celkové odpovědi organismu na termický podnět. Posuzovat účinek saunové lázně na kardiovaskulární systém pouze po působení horka není však úplné.

Součástí saunové lázně je nezbytně její ochlazovací složka, zajišťující působení chladových podnětů. Bezprostřední vliv chladu velmi rychle normalizuje uvedené změny kardiovaskulárních funkcí. Např. plošné polevy povrchu těla či jeho sprchování vodou o teplotě vody z vodovodu (obvykle kolem 15°C) jsou považovány za středně dráždivý podnět a  redukují pulzovou frekvenci o 20 -30 P/min. V chladné celkové či částečné norné lázni (s obvyklými hodnotami teploty vody i pod 10°C)  dochází k poklesu až o 30 - 40 P/min. Periferní TK, měřený na končetinách, zůstává i po           ochlazení nižší, i když v norné lázni se vteřinově přechodně zvýší.

Systémový centrální krevní tlak, zatím ojediněle měřený v průběhu ochlazování cévním katétrem, zavedeným do velkých cév hrudníku, jeví po celkové norné lázni v chladné vodě velmi značné, byť jen vteřinové zvýšení hodnot systolického i diastolického TK (i přes 300/200 mm Hg) v místě měření. Ke stejně enormně zvýšeným hodnotám TK dochází v denním životě běžně např. při zvýšení břišního lisu zadržením dechu, kašlem, kýchnutím, orgazmem apod. V rozšířených periferních cévách kůže působí takovýto vzestup TK jako rázová vlna, rozplývající se však v široce rozšířeném řečišti a navíc vyvolávající rozšíření dosud "odpočívajících" tepennožilných zkratů. I když vliv chladu zřejmě nezabrání stažení drobných kapilár povrchu kůže, napomůže k udržení stávajícího prokrvení cév většího kalibru. Chladový podnět při norné lázni mění často difúzní prokrvení kůže v typické skvrnité zbarvení, při němž se střídají růžové či bledší plochy kůže s jasně červenými skvrnami obvykle o průměru až 3 cm. Toto zbarvení se liší od tzv. "mramorované kůže", typické svým namodralým nádechem a vyskytující se hlavně při dlouhotrvajícím ochlazení kůže, hlavně na končetinách.

Ochlazením vyvolaná normalizace pulzové frekvence je provázena návratem k výchozím hodnotám i u ostatních zmíněných funkcí kardiovaskulárního systému. Na EKG záznamech se ani po razantním celkovém ochlazení neprokazují ischemické změny.

Ke všem uvedeným změnám u zdravých osob dochází jedině při regulérním postupu saunování, to jest především při zachování správné délky pobytu v saunové lázni (jak v horku, tak v chladu) a při vyloučení jakékoli nadbytečné námahy. Při saunování ovšem vždy nutně dochází  k nějaké pohybové aktivitě. Je patrná v pohybu končetin a trupu při sprchování, frotáži, při vystupování na pryčny, vstávání s nich po prohřátí, případně při automasáži některých partií těla, při sestupu s pryčen, při chůzi do ochlazovny, opětovném sprchování, při sestupu do bazénku a případném plavání a výstupu z bazénku, při chůzi či volném běhu, případné dechové gymnastice. Ukazuje se, že i tato pohybová aktivita může měnit hodnoty zejména kardiovaskulárních funkcí, které však běžně u zdravých nevybočují z fyziologických mezí. Pokud k tomuto vybočení přece jenom dojde, je to vždy dokladem nerespektování jednak fyzikálních podmínek saunové lázně,  jednak nesprávného průběhu saunování. Hodnoty, dosahované při takovýchto vybočeních, nemohou reprezentovat účinek saunové lázně a být podkladem pro hodnocení jejího vlivu na člověka. Při zavádění tzv. Jiný pohled je třeba mít na zátěž saunařů, kteří při tzv. saunovém ceremoniálů vykonávají v horku namáhavou činnost. V běžném životě je tělesná námnaha považovaná za rizikovou, ve spojení s alkoholem dokonce může být  smrtící.

S přihlédnutím k uvedeným fyziologickým reakcím srdce a cévního systému lze odvodit,  že např. pro práci srdce je výhodné mohutné rozšíření periferního cévního řečiště, zrychlení krevního oběhu a pokles krevního tlaku. Srdeční sval nemusí intenzivně pracovat proti odporu stažených cév. I když pracuje rychleji (120 - 130 P/min), je zvýšení pulzové frekvence u osob mladších 50 let hluboko pod kritickou hranicí pulzové frekvence (200 - věk u osob do 50 let, 180 - věk u osob starších 50 let) a většinou v úrovni "rytmu 130", doporučovaném pro "fitness-activity", tedy tělesné, prakticky rekreační zatížení. Při saunování však zatílení srdečního svalu nemá hodnotu tréninkové svalové zátěže. Ta vyžaduje dosáhnout během tělesné aktivity podkritických až kritických hodnot pulzové frekvence. Přívod kyslíku do srdečního svalu je přitom navíc zachován, protože nedochází ke zkracování diastoly (fáze naplňování srdečních dutin krví), při které se také naplňují věnčité  (koronární) srdeční cévy. Jestliže se nepřekročí časový limit prohřívání 10 minut (během níž může dojít k vzestupu pulzové frekvence zhruba o 50%, to prakticky znamená, že při výchozí frekvenci 72 P/min dojde k zvýšení na 105 P/min), pak i zde je hodnota pulzové frekvence pod kritickou mezí i ve věku např. 70 let!. Změřením pulzu se může každý saunující sám orientovat o výši zatížení svého srdce.

Pracovní výkon srdce, měřený minutovým objemem (tedy množstvím krve, vydaném ze srdce během 1 minuty),  je sice zvýšen o více než polovinu (o 50 -70 %), přesto nedosahuje zdaleka výkonu srdce při zatížení tělesnou námahou, kdy se minutový objem zvyšuje až o 300 %. Protože zátěž srdečního svalu při saunování nemá charakter zátěže při pracovní námaze, neobráží se ve zvýšení výkonnosti srdečního svalu a ve zbytnění srdečního svalu, především jeho levé komory. Saunování nemůže být tedy tréninkem srdce, protože tréninkový efekt nastupuje až po soustavném maximálním či aspoň submaximálním zatěžování každého svalu, tedy i srdečního. Při pracovním zatížení stoupá (a to výrazně oproti saunování) krevní tlak a - jak uvedeno výše - i minutový objem srdeční. Také při tělesné námaze dochází k dilataci periferních cév kůže a cév svalů. Změny probíhají postupně v delších intervalech a tomu má také odpovídat následný a pozvolný postup regenerace. Jako důsledek dlouhodobého svalového tréninku se projevuje i pomalá PF (tzv. tréninková bradykardie), která vždy signalizuje úspornou práci trénovaného srdce. Ani po dlouhodobém saunování k tomuto úkazu nedochází, ovšem ne u saunujících, kteří se věnují pravidelnému sportovnímu tréninku anebo pravidelně vykonávají namáhavou manuální práci.

Jestliže je opravdu potřeba hovořit o tréninku saunováním, pak se týká především "nácviku přizpůsobivosti" cévních reakcí na zevní podněty. V saunové lázni je lidský organismus vystaven silně kontrastním termickým podnětům (i když krátce) a díky jim se termoregulačním mechanismům rychle přizpůsobuje. I nejmenší kožní a slizniční cévy a vlásečnice se vlivem horka nejdříve rozšíří a v dalším průběhu se vlivem chladu zase stahují. Zde je lépe hovořit o "tréninku" adaptačních reakcí, týkajících se nejen lokální odezvy cévního systému, ale i nadřazených center, tj. vegetativního a centrálniho nervstva. Někteří autoři považují za důsledek tohoto tréninku nervově-cévních reakcí schopnost řídicích center termoregulace včas reagovat na zevní podněty, zejména trvají-li nepříznivě dlouho, jak je tomu v případě prochlazení dolních končetin. Jiní zase přikládají význam utlumení reaktibility termoreceptorů. O tom je vysvětlení uvedeno jinde. Oběhový systém, který musí při saunování rychle a účelně reagovat v zájmu zachování rovnovážné tělesné teploty, pak stejně účinně reaguje i při uvedených dlouhotrvajících podnětech, byť o nižší intenzitě. Víme např., že už za nějakou dobu po zahájení pravidelného saunování se pulz hned tak nerozběhne např. i při větším psychickém rozrušení, neprojevuje se také (není-li k tomu ovšem nějaká jiná příčina) točení hlavy až závratě při náhlé změně tělesné polohy, zejména zleže do stoje. Také dochází k rychlejšímu nástupu viditelného pocení, ochlazujícímu povrch těla při vzestupu           tělesné teploty. Také cévy sliznice horních dýchacích cest se vlivem reflexního i přímého působení chladu spasticky nestáhnou anebo neochabnou, takže tato jejich "nereakce" spolu s ostatními faktory obrany (především se. zvýšením hladiny imunoglobulinů sliznice aj.) napomáhá ke zlepšení a vytrvání tohoto zlepšení  obranných schopností organismu.

Podle dosavadních zkušeností i vědeckých pozorování převažuje reakce oběhového ústrojí  jako hlavní  činitel reakcí organismu na termické podněty saunové lázně. Vzhledem k charakteru probíhajících dějů a s přihlédnutím k jejich celotělové působnosti lze říci, že regulérní saunová lázeň a limitovaný  pobyt v ní (racionální saunování) se rozhodně nejeví jako neúměrná zátěž, spíše působí v rozmezí fyziologických mezí a to jak povzbudivým (tonizačním), tak i uvolňujícím, odlehčujícím (relaxačním) vlivem.